Základy shellu, základní příkazy, konfigurace



Na úvod se seznámíme s několika základními elementárními příkazy,
jejichž znalost je nezbytná pro rozumné využití výpočetního serveru THUNDER...
a vlastně jakéhokoli počítače s OS UNIXového typu.

  • pwd
    podle `print working directory', vypisuje jméno aktuálního adresáře
    po přihlášení do systému obdržíme adresář /home/users/loginname/
  • ls
    podle `list', vypisuje obsah aktuálního adresáře
  • ls -a
    podle `list all', vypisuje kompletní obsah aktuálního adresáře,
    včetně skrytých souborů jejichž jméno začíná tečkou, například `.bash_profile'
  • ls -l
    podle `list, long format', vypisuje obsah aktuálního adresáře v dlouhém formátu,
    včetně typu, přístupových práv, vlastníka, data poslední změny a délky
  • ls -la
    podle `list all in long format', zřejmé; ...zkuste si :-)
    parametry se píší za pomlčku (mínus) a mohou se shlukovat
  • ls path
    vypisuje obsah adresáře na konci cesty path
  • ls -l /home/users
    vypíše všechny informace o obsahu adresáře /home/users
  • ls -l ..
    vypíše všechny informace o obsahu rodičovského adresáře,
    tedy adresáře o jednu úroveň výše, než aktuální adresář;
    v našem případě jsou poslední dva příkazy shodné, neboť se nacházíme v /home/users/loginname/
  • ls -a .
    vypíše kompletní obsah aktuálního adresáře;
    v naší situaci je ekvivalentní příkazu ls -a
  • mkdir dirname
    podle `make directory', vytvoří v aktuálním adresáři adresář se jménem dirname;
    zkuste nyní ls,   `ls -l dirname',   `ls -l dirname'   a podobně
  • rmdir dirname
    podle `remove directory', odstraní adresář dirname;
    rušený adrešář _MUSÍ_ být prázdný
  • cd dirname
    podle `change directory', změní aktuální (pracovní) adresář;
    zkuste sekvenci `mkdir dirname',   `ls ..',   `cd ..',   `ls',   `pwd',   'cd loginname/dirname`,   `pwd'  a `cd ~'
    poslední příkaz cd ~ vás přenese zpět do domovského adresáře, podobnou funkci má i cd samotné
  • rm filename
    podle `remove', maže soubor, pořípadě adresářovou strukturu;
    pozor!  příkaz `unremove' nebo `undelete'  _NEEXISTUJE_ !
    následující příkaz _NEZKOUŠEJTE_, dokud nebudete přesně znát jeho účinek; slouží pouze jako varování...
    příkaz `rm -rf *' nevratně smaže _všechny_ soubory v aktuálním adresáři včetně jeho podadresářů.
  • cp source target
    podle `copy', zkopíruje objekt source na objekt target
    například `cp /proc/cpuinfo .' zkopíruje textový soubor cpuinfo z adresáře /proc do aktuálního adresáře
  • file filename
    podle `file', příkaz se pokusí určit druh souboru filename
    například `file cpuinfo' poskytne něco jako `cpuinfo: ASCII text'
  • cat filename
    podle `catenate', vypíše obsah souboru filename
    například `cat cpuinfo' zobrazí obsah textového souboru ./cpuinfo
    příkaz cat, jak už plyne z jeho obskurního názvu, má však mnohem širší použití


Filozofie UNIXu.

ŽÁDNÁ ZPRÁVA = DOBRÁ ZPRÁVA
V překladu to znamená, že se nepotvrzuje úspěšné provedení příkazu.

OTÁZKY POUZE POKUD JSOU VYNUCENY
Pokud uživatel "omylem" zadá příkaz, jenž smaže všechna jeho data,
má smůlu. Měl si to rozmyslet. Systém _nežádá_ potvrzení a příkaz provede.
"Undelete" nebo "unremove" _neexistuje_, není cesty zpět :-)

ŘETĚZENÍ PŘÍKAZŮ
Elementární příkazy jsou "jednoduché", jednoúčelové.
Jejich spojováním však vznikají mocné konstrukce.
Základem je správa vstupů/výstupů a roura.


Adresářová struktura a soubory.

Nyní je vhodný okamžik pro upřesnění pojmů adresář, soubor, cesta a dirname, filename, path, source, target. Zhruba řečeno, jde stále o stejnou věc, tedy o přesnou specifikaci objektu (data, program) v systému. Data - například znaky dopisu nebo symboly programovacího jazyka fortran - jsou sdruženy do logického celku - souboru (file). Takový datový (textový) soubor může být vytvořen například textovým editorem. Soubor však může obsahovat i složitější údaje, například instrukce pro procesor počítače, potom se jedná o objekt, který může provádět různé úkoly - program. Takový program vytvoříme například přeložením (kompilací) textového souboru se symboly programovacího jazyka fortran (například) překladačem (kompilátorem) jazyka fortran.

Existují samozřejmě také složitější datově-hiearchické objekty, například seskupení souborů tematicky souvisejících. Toto seskupení (včetně informací o jeho obsahu) se obvykle nazývá - adresář (directory). Jelikož operační systém zachází s adresářem prakticky stejně, jako se souborem, může být adresář členem jiného adresáře. Například... 

  
                             |--
                             | \documentclass[12pt]{article}
               |-- file_1  --| ...
               |             |--
               |
               |             |--
               |-- file_2  --| 001011110100010101010001010...
               |             |--
directory_1  --|-- ...
               |                                    |--
               |                    |-- file_1_1  --| DIMENSION XRAY(100,180)
               |-- directory_1_1  --|               | ...
               |                    |               |--
               |
               |                    |-- ...
               |-- directory_1_2  --|-- directory_1_2_1 ...
               |                    |
               |                    |-- file_2_m ...
               |-- ...
               |
               |-- file_n  ...

Vzhledem k tomu, že se potřebujeme odvolávat na naše data, spouštět programy, archivovat adresáře a podobně, je vysoce žádané, aby měly všechny soubory svá jména - specifikace. Například directory_1 by se mohl jmenovat muj_adresar, file_1 clanek.tex, file_2 muj_program, directory_1_1 bychom mohli nazvat fortran, file_1_1 tomografie.f, atd.
Je třeba si uvědomit, že je velmi obtížné - zvláště v prostředí více uživatelů - udržet jednoznačnost souborových jmen. Bylo by nejen obtížné dodržet různá jména souborů a adresářů v různých místech adresářové struktury, ale také nežádoucí. Naštěstí operační systém neidentifikuje soubory pouze podle jejich jména, ale i podle polohy v hiearchické struktuře adresářů - podle jejich kompletní specifikace. Například specifikace souboru file_1_1 vzhledem k výchozímu adresáři directory_1 je directory_1/directory_1_1/file_1_1, tedy muj_adresar/fortran/tomografie.f. Pro ABSOLUTNÍ specifikaci je nutné nějak "normalizovat" výchozí adresář. V systému UNIX existuje základní (kořenový) výchozí adresář /, tedy lomítko. Skutečná adresářová struktura na UNIXovém systému vypadá přibližně následovně... 

  
     |-- bin   (spustitelné programy - příkazy systému)
     |-- boot  (jádro systému, používá se při startu systému)
     |-- dev   (zařízení, speciální soubory)
     |-- etc   (konfigurační soubory)
     |
     |          |-- httpd
     |          |
     |-- home --|            |-- nathan    (domovské adresáře
     |          |-- users  --|-- sanitak       uživatelů)
     |                       |-- bajer     
     |                       |-- ...
     |                       |                |-- muj_adresar
     |                       |-- loginname  --|-- ...
     |                                        |
     |-- lib   (knihovny)
     |
     |         |
/  --|-- mnt --|
     |         |
     |         |
     |-- opt
     |-- proc  (virtuální soubory obsahující některé 
     |          systémové struktury)
     |-- root  (domovský adresář správce systému)
     |-- sbin  (spustitelné programy - 
     |          příkazy pro správu systému)
     |-- tmp   (dočasné soubory)
     |
     |-- usr --|             (softwarové balíky)
     |         |             
     |         |-- bin       (spustitelné programy)
     |         |-- sbin      ( -||-  pro správce)
     |         |-- lib       (knihovny)
     |         |-- include   (hlavičkové soubory)
     |         |-- etc       (konfigurační soubory)
     |         |-- share     (soubory sdílené více programy)
     |         |-- doc       (dokumentace)
     |         |-- man       (manuálové stránky)
     |         |-- info      (dokumenty `info')
     |         |-- src       (zdrojové texty)
     |         |-- ...
     |         |           
     |         |                (další softwarové balíky)
     |         |            |-- bin
     |         |-- local  --|-- lib
     |         |            |-- ...
     |         |
     |
     |-- var   (logovací soubory, spool pro tisk, postu,...)

Některé adresáře zůstávají prázdné, v systému se vyskytují kvůli kompatibilitě. Běžný uživatel se  jménem loginname a domovským adresářem /home/users/loginname má k celé této adresářové struktuře přístup _READ_ONLY_, tedy může jedině číst. Zapisovat a mazat smí pouze ve svém domovském adresáři /home/users/loginname. ABSOLUTNÍ specifikace našeho souboru file_1_1, tedy tomografie.f, je /home/users/loginname/muj_adresar/fortran/tomografie.f. Jde o jednoznačnou CESTU (path) k tomuto souboru. Zřejmě není příliš pohodlná následující sekvence... 

  f77 -o /home/users/loginname/muj_adresar/muj_program -O -Wall
      /home/users/loginname/muj_adresar/fortran/tomografie.f

... pro kompilaci fortranovského zdrojového textu tomografie.f do spustitelného programu muj_program. Pro zjednodušení vyjadřování je velmi výhodné používat místo ABSOLUTNÍ specifikace pouze RELATIVNÍ specifikaci - vzhledem na aktuální (pracovní) adresář. Za předpokladu, že naším pracovním adresářem je adresář /home/users/loginname/muj_adresar, můžeme místo předchozího příkazu použít se stejným účinkem příkaz následující... 

  f77 -o ./muj_program -O -Wall ./fortran/tomografie.f
nebo dokonce... 
  f77 -o muj_program -O -Wall fortran/tomografie.f

Odkazovat se můžeme také na rodičovský adresář `..'. Za předpokladu, že naším pracovním adresářem je adresář /home/users/loginname/muj_adresar/fortran, použijeme se stejným účinkem příkaz... 

  f77 -o ../muj_program -O -Wall tomografie.f

Koncept relativní specifikace (relativní cesty) podporuje shell a je tedy použitelný v každé situaci.
Dále viz Dokumentace, literatura, vyhledávání souborů.

Na závěr zmíníme fyzické uložení dat na záznamových médiích, tedy na pevném disku, disketě, cdrom a podobně. Je třeba si uvědomit, že abstraktní hiearchická adresářová struktura popsaná výše _NEKORESPONDUJE_ s fyzickým uložením dat. Například adresáře /usr a /home jsou sice členy stejného adresáře /, ale obsah každého z nich leží fyzicky na jiné diskové oblasti. O tom se může snadno přesvědčit i prostý uživatel pomocí příkazu df (display file systems). Pokud uživatel vloží cdrom médium do cdrom mechaniky v serveru (v seminární místnosti) a připojí souborový systém z tohoto cdrom média pomocí příkazu `mount /mnt/cdrom' (na lokálním počítači v režimu vzdáleného přihlášení), budou data fyzicky ležící na cdrom médiu zpřístupněna v adresáři /mnt/cdrom. Přitom informace o samotném adresáři /mnt/cdrom se nacházejí na pevném disku.
Důležité je, že uživatel se nemusí o fyzické umístění svých dat na pevném disku vůbec starat  :-)


TODO:   práva, uživatelé, skupiny, chmod, chown


Tipy, triky, techniky, DROBNOSTI   :-)

Především se zmíníme o výhodách Linuxového shellu `bash' a výhodách vzdálené práce s Linuxovým systémem - oproti jiným (komerčním) UNIXovým systémům. Hlavními hesly jsou: editace příkazové řádky, historie příkazové řádky, doplňování jmen souborů na příkazové řádce. První bod, tedy možnost úprav textu na příkazové řádce, si lze snadno ověřit. Klávesy "šipky", Delete a BackSpace jsou plně funkční. Navíc existují další klávesy pro pohyb a editaci řádky. Ctrl-a přesune kurzor na začátek řádky, Ctrl-e na konec řádky, Ctrl-l smaže obrazovku, ale příkazovou řádku nemění. Pro další funkce studujte dokumentaci k shellu.
Často se pořebujeme vrátit k příkazu, jenž jsme už jednou použili, nebo k jeho modifikaci. Místo opětovného vypisování nám shell nabízí historii zadaných příkazů. Pohybujeme se po ní pomocí kláves "šipka nahoru" a "šipka dolů". Kterýkoli řádek z historie můžeme upravit a použít. K historii příkazů se vztahuje též tzv. reverzní hledání v příkazové historii. Vyvolává se kombinací Ctrl-r. Výzva na začátku příkazové řádky (prompt) se změní na (reverse-i-search)`':   Jakmile uživatel začne zadávat začátek příkazu, shell hledá v historii řádku začínající příslušným textem a nabízí ji k použití.
Kromě opisování příkazů, kterého nás zbavila historie příkazové řádky, je tu ještě jedna věc, která nás zdržuje při práci. Konkrétně vypisování absolutní nebo i relativní cesty k souborům. I s touto prací nám výrazně pomůže shell `bash'. Ten totiž dokáže k několika prvním zadaným znakům příkazu či souboru doplnit (na požádání) zbytek jejich jména. Funkce se vyvolává klávesou Tab (tabelátor). Doplňování jmen souborů si uživatel snadno vyzkouší. Například zadáme-li `ls /ho' a stiskneme tabelátor, shell doplní příkaz na `ls /home/'. Dopíšeme-li `ls /home/u' a stiskneme tabelátor, shell doplní řádku na `ls /home/users/', čímž nám ušetří 5 znaků. U delších jmen užitečnost této funkce prudce vzrůstá, neboť navíc výrazně snižuje riziko `překlepů'. Funkce tabelátoru je poměrně široká. Zadáme-li nedostatečný počet začátečních znaků, nebo nezadáme žádný, klávesa Tab nevykoná žádnou funkci. Pokud ji však stiskneme ještě jednou, poskytne nám nabídku všech souborů vyhovujících nedostatečné specifikaci. Například v situaci `ls /home/users/' je dvojí stisk tabelátoru ekvivalentní výpisu obsahu adresáře /home/users/. Podobně, zadáme-li na začátek řádky f a aplikujeme dvakrát klávesu Tab, dostaneme nabídku všech příkazů začínajících písmenem `f'. Doplníme-li vstup na fr a ještě jednou použijeme tabelátor, získáme nespíš neco jako free. Následné ENTER vyvolá příkaz `free', který vypíše použitou a volnou paměť.
Na závěr zdůrazněme, že zmíněné koncepty a výhody tvoří pouze "špičku" ledovce funkčnosti standardního Linuxového shellu.


Volba textového editoru.

Pro další části předkládaného "manuálu" a samozřejmě především pro běžnou práci se systémem pořebuje uživatel vytvářet a upravovat textové soubory. Editace konfigurčních souborů, psaní dopisu nabo článku v latexu, vytváření webovské stránky anebo třeba psaní programu v pascalu - všechny tyto úkony spadají do oblasti práce s textovým souborem.
Systém THUNDER nabízí nepřeberné množství jednoduchých i komplexnějších textových editorů. Například jed, joe, cooledit, sfte, fte, vi, vim, emacs a další. Jejich ovládání a konfigurace je posána v příslušné dokumentaci, viz Dokumentace, literatura, vyhledávání souborů. Speciálně, pro velmi krátký a velmi elementární úvod do práce s textovým editorem vi/vim, viz Jemný úvod do editoru VIM.
Pro jednoduché účely můžeme vytvořit triviální textový zápisník z příkazu cat... 

  cat > muj_text[ENTER]
  prvni radek meho textu...[ENTER]
  2. radek MEHO textu[ENTER]
  posledni radek[ENTER]
  [Ctrl-d]

Přitom symboly v hranatých závorkách [] představují klávesy, respektive klávesové kombinace. Kombinace Ctrl-d dává signál k ukončení příkazu. Použije-li uživatel Ctrl-d přímo v shellu, ukončí jeho práci a odhlásí se od systému. Předchozí sekvence vytvoří v aktuálním adresáři textový soubor muj_text obsahující 3 zadané textové řádky. Přesvědčit se o tom můžeme příkazem 

  cat muj_text

Smysl příkazu  cat > muj_text  bude vysvětlen podrobně v následující sekci.


Správa vstupů a výstupů.

Většina příkazů a programů potřebuje ke správné funkci nějaký vstup dat a většinou poskytuje též nějaký výstup, výsledek své činnosti. Pokud se při provádění příkazu vyskytnou chyby, produkuje též chybový výstup. Těmto třem standardním komunikačním kanálům se postupně říká: standardní vstup (standard input), standardní výstup (standard output) a standardní chybový výstup. Implicitně (default) jsou všechny standardní vstupy a výstupy připojeny na "obrazovku". Například v dokumentaci k příkazu cat se uživatel dočte, že pokud nejsou zadány žádné parametry a soubory, příkaz cat přepisuje standardní vstup na standardní výstup... 

  cat[ENTER]
  zadany text[ENTER]
  zadany text              # toto opsal příkaz `cat'
  [Ctrl-d]

Tedy, dokud neukončíme práci kombinací kláves Ctrl-d, příkaz cat opisuje po řádcích standardní vstup na standardní výstup implicitně nastavené na "obrazovku". To nám ale nemusí vyhovovat. Můžeme například požadovat, aby byl standardní výstup PŘESMĚROVÁN do souboru, tedy  `cat > muj_text'. Znaky > a < přesměrovávají standardní výstup a standardní vstup. Například  `cat < muj_text'  Přepisuje standardní vstup připojený k souboru muj_text na standardní výstup připojený k "obrazovce". Stejnou funkci provádí příkaz  `cat muj_text', jak lze snadnou vyzkoušet a jak je popsáno v dokumentaci. Zmíněné zjednodušení je časté a usnadňuje používání nejen příkazu cat.
Pokud bychom připojili standardní výstup nějakého příkazu či programu k již existujícímu souboru, bude jeho původní obsah _přepsán_ výstupem příkazu. Pokud si přejeme pouze _připojení_ nové informace k již existujícímu obsahu souboru, použijeme místo symbolu > symbol >> (append).

Příklad použití.   Uživatel chce spočítat počet souborů v aktuálním adresáři. První si vypíše jeho obsah do souboru příkazem ls > list. Potom příkazem wc (word count) spočte počet slov v tomto souboru wc -w < list. Symbol < je opět možné vynechat. Opět zdůrazněme, že většina příkazů má dva režimy činnosti. Pokud uživatel zadá vstupní soubor, příkaz pracuje nad tímto souborem. Pokud uživatel nezadá nic, příkaz funguje jako FILTR, tedy pracuje nad standardním vstupem a výsledky posílá na standardní výstup.
Náš příklad má však několik podstatných chyb. Jednak musíme ukládat mezivýsledky do souboru na disk (práce s diskem=zpomalení) a tento pracovní soubor posléze mazat, jednak získáme počet souborů v aktuálním adresáři o jedničku větší - ano, právě o pracovní soubor list.

Nyní se seznámíme s posledním konceptem práce se vstupy a výstupy, který nám pomůže vyřešit předchozí problém s dočasným pomocným souborem. Jednoduše řečeno - vytvoříme pomocný soubor v operační paměti. Této metodě se říká ROURA (pipe). Například předchozí problém by snadno vyřešil příkaz  `ls | wc -w'. Znak `|' představuje "rouru" mezi programy `ls' a `wc'. Říká shellu, že má standardní výstup prvního příkazu připojit na standardní vstup druhého příkazu.

Příklad použití.   Zřetězení příkazů  `ps aux | grep extrem'  poskytne výpis všech běžících procesů, jejichž jméno obsahuje řetězec `extrem'. Podobně  `ps aux | grep loginname'  zobrazí všechny běžící procesy uživatele `loginname', a podobně. Příkaz  `cat | gzip -9 > text.gz'  přečte text ze standardního vstupu (až do stisku Ctrl-d) zkomprimuje ho programem `gzip' s nejvyšší kompresí a výsledek uloží do souboru text.gz. Příkazy  `gzip -d text.gz'  a `cat text'  se  o tom přesvědčíme. Příkaz  `echo "Zdar chlape :-)" | write username'  pošle uživateli username zprávu `Zdar chlape :-)'. Přitom samotné  `echo "Zdar chlape :-)"'  by tuto zprávu vypsalo na standardní výstup. Uvozovky zde pouze ošetřují výskyt mezer a speciálních znaků ve zprávě. Místo uvozovek zde můžeme použít i apostrofy.
Poznamenejme, že se jedná o velmi mocný nástroj, a že jej lze používat nejen v shellu, ale pomocí volání jádra také ve vlastních programech uživatele.


Konfigurace prostředí.

Chování operačního systému - přesněji shellu - je ovlivňováno řadou okolností a nastavení. Většinu z nich může uživatel modifikovat a upravit si tak chování shellu k obrazu svému.
První je třeba seznámit se s myšlenkou systémových proměnných a proměnných v shellu vůbec. Příkaz  `export variable=value'  uloží do proměnné `variable' hodnotu `value'. Příkaz  `echo variable'  přesně dle očekávání vypíše na standardní výstup text `variable'. Pokud bychom chtěli vypsát HODNOTU proměnné `variable', musíme použít  `echo $variable'.  Proměnná bude odstraněna příkazem  `unset variable'. Zkusme například... 

  export x=blah[ENTER]                 # uvozovky nejsou nutne
  echo x[ENTER]
  x
  echo $x[ENTER]
  blah
  unset x[ENTER]
  echo $x[ENTER]

  export smajlik=":-)"[ENTER]          # uvozovky nebo apostrofy nutne
  echo "Zdar chlape smajlik"[ENTER]
  Zdar chlape smajlik
  echo "Zdar chlape $smajlik"[ENTER]
  Zdar chlape :-)
  echo 'Zdar chlape $smajlik'[ENTER]
  Zdar chlape $smajlik
  unset smajlik[ENTER]

Příklad současně ukazuje, jak se proměnná chová v textových řetězcích pod uvozovkami a pod apostrofy. Apostrofy zřejmě ruší vliv všech speciálních znaků, tedy i znaku dolar $, jenž značí HODNOTU proměnné.


POZNÁMKA TROCHU MIMO MÍSU.
Proměnné shellu představují mocný nástroj k řešení mnoha problémů. Ukažme si například, jak by uživatel (z příkazové řádky!) zkonvertoval 50 různých tiff obrázků do postscriptu. 

  for n in *.tif; [ENTER]
  do [ENTER]
  convert $n ${n%tif}ps [ENTER]
  done [ENTER]
Cyklus `for' a postupné naplňování proměnné `n' soubory `*.tif' zajišťuje sám shell. Mírně jízlivě podotkněme, že v "operačních systémech" jedné nejmenované firmy by uživateli taková konverze zabrala celý den.


Nyní se vrátíme zpět ke konfiguraci prostředí. Existuje mnoho proměnných shellu, takzvaných SYSTÉMOVÝCH PROMĚNNÝCH, které obsahují implicitní hodnoty pro nastavení rozličných vlastností systému. Například systémová proměnná PATH obsahuje seznam adresářů oddělených dvojtečkou. V těchto adresářích systém standardně hledá spustitelné soubory - programy. Dotaz `echo $PATH' poskytne něco jako /bin:/usr/bin:/usr/X11R6/bin. Příkaz  `export PATH=$PATH:/home/users/loginname/myprograms'  doplní adresář /home/users/loginname/myprograms do vyhledávací cesty. Takovéto úpravy se _NEDOPORUČUJÍ_, představují bezpečnostní díru do systému. Speciálně se uživatelé _varují_ před přidáváním akltuálního adresáře do vyhledávací cesty!
Další systémové proměnné včetně jejich implicitních hodnot obdrží uživatel zadáním příkazů set a export bez parametrů. Některé proměnné jsou pouze ke čtení a nelze je měnit. K nim patří například UID; některé lze měnit, ale nelze je zrušit. Například  `unset PATH'  poskytne chybu  `unset: PATH: cannot unset'. Důležitou proměnnou je TERM. Její význam roste právě u vzdáleného přístupu. Špatné nastavení této proměnné může způsobit například problémy při používání celoobrazovkových textových editorů, jako například vim. Zvláště při vzdáleném přístupu a lokálním operačním systému typu M$ Windows je _DOPORUČENO_ nastavit po přihlášení proměnnou TERM na vyhovující hodnotu. Velmi dobře funguje například hodnota xterm. Tedy  `export TERM=xterm'.

Jelikož je velmi velmi velmi otravné při každém vzdáleném přihlášení pomocí telnetu nebo ssh znovu nastavovat systémové proměnné, existuje způsob, jak to provést pouze jednou a s obecnou platností. Každý uživatel má ve svém domovském adresáři soubor  .bash_profile  - konfigurační soubor, jež je vykonán bezprostředně po přihlášení do systému. Doplní-li uživatel své definice systémových proměnných do tohoto souboru, může mít jistotu, že po každém přihlášení vejdou jeho nastavení v platnost. Soubor  .bash_profile  lze editovat libovolným textovým editorem, stačí však příkaz  `echo "export TERM=xterm" >> .bash_profile'   Je _důležité_ použít >> a  _ne_  pouze >.


TODO:    doplnit LOCALE proměnné